Kuala Lumpur - město čtyř náboženství

6. - 8. květen 2011

Tak jsme přiletěly do Kualy Lumpur ze směru Borneo - Kota Kinabalu. Místní tomu říkají že letíme z KK do KL což nám přišlo vtipné - jakoby se snažili napodobovat LA (Los Angeles).

Po příletu nám pěkně vyhládlo, tak jsme jak nějaké buranky navštívily MC Donald´s. Vždycky jsme patřily k těm, které lidi typu mekáč odsuzují a nikdy jsme nechápaly jak celé rodiny jezdí na slavnostní oběd do mekáče. Naopak když se ráno vzbudíme po párty tak ho taky vyhledáváme :-) Ale tady v Asii je tomu jinak - protože tento podnik se tu stává nejnavštěvovanějším převážně turistama ze západních zemí. Člověk prostě ví, že jde najisto - vždycky tam bude hamburger s hranolkama, ze kterého se tělo dostatečně nasytí. Tak jsme teda posnídaly. Jízdenky na autobus jsme si koupily už v příletové hale - kde za 77Kč jsme si kopily i zpáteční. Město je od letiště totiž vzdálené cca hodinu cesty.

Nasedly jsme do autobusu, který měl dobu své největší slávy již hodně dávno za sebou. Ale na to jsme si už dávno zvykly. Sotva se řidič rozjel, Terka hned usla. Byly jsme unavené z brzkého ranního vstávání. Mně se ale usnout nepodařilo. Nemohla jsem se nabažit z nekonečných palmových hájů, které lemovaly celou dobu silnici. Bylo to poprvé co jsme viděla v Malajsii olejové palmy. Vypadají jako každá jiná palma, jen mezi větvema se nachází spousta malých tmavých kuliček, které v sobě ukrývají olej.

Pak se Terka z ničeho nic probrala, rozhlédla se kolem a říká: ,,Vzbuď mě, až uvidíš něco zajímavého.´´

To nám ale přišlo jako absurdní - zamyslely jsme se a říkáme - bože, však jsme v Malajsii - a jedeme mezi palmovým sadem! Kdy toto se nám v životě ještě stane! A začly jsme se smát.

Po příjezdu na hlavní autobusové nádraží jsme jako první věc šly vyhledat turistické infocentrum. Samozřejmě, jako všude tady v Asii jsme se dozvěděly strašně moc informací. Vůbec nechápeme, že stát tady na to dává nějaké peníze. Protože zaměstnanci si to rozhodně nezaslouží. Na to, aby vám chlap řekl, že si máte vzít letáčky o Kuale a přečíst si vše důležité o městě v nich, totiž mohou koupit stojan a nemusí platit lidi.

Tak jsme se vydaly do centra, nasedly na metro a odjely do čtvrti Bukit Bintang, kde se má nacházet nejvíc hotelů a taky nejvíc obchoďáků. Hledaly jsme samozřejmě podle ceny, to bylo pro nás nejdůležitější a taky aby měl pokoj vlastní koupelnu, protože sprchovat se v jedné místnosti s číňanama - takový zážitek si raději odepřeme.

Nakonec jsme zkončily ve 3. hotelu jménem Ambassador :-) Jestli si myslíte, že je to ten nejluxusnější hotel tak bohužel - jen jméno bylo stejné.

Sotva jsme vyložily všechny naše věci na pokoj, vydaly jsme se do města. Taxikář nás měl zavést k Petronans towers, ale chudák moc nerozumněl anglicky a tak nás vysadil už u velké věže - satelitní vysílač, která byla neuvěřitelně vysoká. Všechny fotky, které tady uvidíte fotila Terezka Štěrbová - Zlín, Štípa. Autorská práva jsou vyhrazena :-) Mně bohužel totiž již nezbyla kapacita v mém :-(

Menara Kuala Lumpur známá jako  KL telekomunikační Věž 421m - 5. největší budova na světě. Nahoře restaurace a vyhlídka na celé město. Bohužel vstupné bylo asi za 400Kč tak jsme nahoru nejely.

Překvapilo nás, že uvnitř byl skanzen. Tak jsme to šly omrknout.

 Povšimněte si, že původní domky jsou vždy na kůlech, to aby byli lidi chráněni před hadama a dalšíma zvířatama.

                                             Zlaté vyšívání.

Poté jsme se vydaly na proslulý central market (trh) kde je možné nakoupit spoustu dárku. Strávily jsme tam 3 hodiny a nemohly jsme přestat - nakupování je prostě naše vášeň - ale my jsme si užívaly víc než nakupování atmosféru trhu, nemohly jsme se nabažit překrásnýma látkama, chtěly jsme si dokonce koupit burky. A taky jsme doplnily naši řadu ve sběru magnetků na ledničku.

Zašly jsme si na oběd do jedné z restaurací, kde jsme ochutnaly tradiční jídlo.

Toto si objednala Terezka. Kuřecí maso na špejli bylo výborně okořeněné.

Tato polévečka je moje - nebojte, chutná líp než vypadá! Kuřecí maso na kari zalité kokosovým mlékem s vařenýma bramborama a rýží. Bohužel podle servírky je tam ,,trošku´´ chilly! Ráda bych definovala pojem trošku - po první lžičce mi tekly slzy z očí a neustále mi teklo z nosu jak to bylo ostré. Nedokážete si ovšem ani představit, jaké utrpení jsem zažívala teprve večer na záchodě! Plakala jsem bolestí.

Poté jsme procházely china town a jejich místním tržištěm, kde jsme si mohly koupit značku, jakou jen jsme chtěly! :-) Ale my takové nejsme, nepodporujeme to. Až samy vyděláme fůru peněz, koupíme si pravé!!!

PRADA

 Dolce and Gabana

 Luis Vuitton

Jimmy Choo

 člověk se nemůže nabažit vůní pro nás exotického ovoce

China town - aneb číňani nám chtěli opět připomenout, jaké jsou prasátka. Povšimněte si prosím ženy klečící u lavórku na levo, která umívala nádobí v  nechutně špinavé vodě. Mimochodem to je místní ,,čínská´´ restaurace.

Poté jsme se vydaly do  nejstaršího čínského chrámu, který v Kuale měl být. Byly jsme překvapené že uvnitř skoro žádní lidi. A bylo to poprvé, co chyběly blikající světýlka, zajíc na skůtru nebo jen vyšívané látky zabalené v plastové folii. Byly jsme docela překvapené.

Překvapilo nás taky, že v Kuale bylo hodně domů postavených v Evropském stylu. Bohužel hodně let zpátky. Potřebovaly by zrenovovat.

Poté jsme zamířily do hinduistického chrámu.

 Už na první pohled poznáte, že se jedná o hinduistický chrám - všude kolem jsou bůžci slonů.

V chrámě jsme byly tak přes hodinu, jen jsme seděly a pozorovaly neuvěřitelě krásné lidi, kteří se při modlení usmívali. Působí to tak krásným, klidným a vyrovnaným dojmem. Také je velmi zajímavé pozorovat, jak moc se někteří lidi při modlení klaní.

Když má žena na čele červenou tečku, znamená to, že je vdaná. Když má černou - tak je ještě svobodná. Dobré znamení pro muže :-)

Při obřadu jsem požádala jednu slečnu, jestli by nám nemohla vysvětlit, co všechny ty věci, které dělají vlastně znamenají. A ona si nás potom zavolala a seděla ještě s dalšíma 5-ti kamarádkama. Všechny byly moc milé a začly nám povídat o všem, co nás zajímalo. Bylo to neuvěřitelné. Poté jsme dostaly pozvání, jestli je nechceme následovat ještě k dalšímu chrámu, kde budou pokračovat v modlení. Tak jsme se k nim samozřejmě přidaly. Další chrám měl ještě větší kouzlo. Protože tam už nebyli žádní turisti. Jen místní lidi. Legenda praví, že když do chrámu přinese člověk kokosový ořech - splní se mu přání. 

Před vstupem do chrámu si lidé obvykle kupují květiny, které mají během modlení v rukou. Poté si je veznou domů a vyzdobí si tak doma vlstní modlitební koutek.

Překvapili nás ,,místní faráři´´ s jejich oblečením

 Bylo překrásné pozorovat celé rodiny jak se modlí i s tak maličkýma dětma.

Poté jsme dostaly pozvání jestli nechceme jít s holkama na indickou večeři. Ještě jsme měly sice plné břicha, ale takové pozvání se přece nedá odmítnout!

 Místo talíře nás čekal banánový list, na který jsme dostaly tuhle výbornou placku.

 Ke kterým byly dva druhy omáček. Ta oranžová byla výborně okořeněná. A ta druhá byla ,,prej´´ extra pálivá.

Samozřemě místo příboru jsme jedly rukama! To bylo pro nás poprvé. Jenomže slečny si předem ani neumyly ruce - to mně podala Terka pod stolem tajně desinfekční ubrousek! :-)

 Tady můžete vidět, že k našemu překvapení i rýže se jí jen rukama! Samozřejmě jen pravou - protože levá je nečistá!

Celou dobu jsme si krásně povídaly a dozvěděly se spoustu nových informací. Většina našich nových kamarádek si nás přidala už i na fb. Zajímavé bylo např. to, že všechny byly studentky vysoké školy. 3 z nich mají rodinu poblíž Singapuru. Na otázku máš už kluka? mi odpověděla jedna  z nich: ,,Rodiče si nepřejí, abych se teď zajímala o kluky. Na to mám ještě spoustu času. Až budu mít po vysoké škole.´´ Další z nich již měly ženicha předem od rodičů domluveného, ale ještě nikdy ho neviděly. A nebo také si mohou najít ženicha samy, ale rodiče jim ho musí schválit. Pro nás bylo velmi těžké si představit, že bychom měly řešit takové problémy, jako ony. Jakoby žily v uplně jiné době a na jiné zemi. Byl to pro nás velmi obohacující zážitek.

Poté jsme se vrátily zpátky do hotelu s cílem brzo ráno vstávat, abychom se dostaly do fronty na Petronans towers most.

Druhý den ráno: Budíme se před šestou hodinou a hned poté zaklapáváme budík a spíme dál. Byly jsme utahané z celého dne chození. Pak jsme se nechaly dovézt k Petronans towers. Chtěly jsme si v 9:30 hod. ráno koupit lístek, ale fronta byla tak veliká a navíc už měli vyprodáno. A přitom otvírali od 9hodin. Ale vůbec nás to nemrzelo. Stejně by nás vyvezli jen na most do 41 patra a výš bychom se nedostaly. Nicméně stavba je přímo obrovitánská.
Sídlo jednoho z majitelů - ropného magnáta mělo být největší stavbou na světě - bohužel jen do té doby, než se v Taipei 101 rozhodli postavit a poté další stavbu v Dubai.

 dvojice mrakodrapů Petronans Towers, která je v 41. patře propojena mostem. Výška 452m. V roce 1998 - 204 to byla největší budova na světě.

Poté jsme zamířily k nejstarší muslimské mešitě, která v Kuale byla. Moc se nám líbila.
Samozřejmě jsme si musely obléct dlouhý plášť a burku, jinak by nás - ženy - dovnitř nepustili.

Poté, co jsme se oblekly jsme pokračovaly ve velmi zajímavém rozhovoru s jedním místním mužem - muslimem. Ten nám začal říkat, jak vypadáme takto zahalené krásné a respektované. Terka mu řekla, že mi to respektujeme, že oni to takto mají, ale že u nás je to jinak. Přitom venku bylo kolem 36 stupňů a místní ženy v tom musely přímo horkem umírat!
Poté nám začal říkat ruzné nesmysly jako např. se zeptal, jestli máme v zemi prezidenta. A my řekly že ano. A on poté řekl, že když prezident nakáže, že na červenou barvu na semaforu auta zastaví a na zelenou se rozjedou - tak ho musíme poslechnout. Tak i Alláh pravil, že žena musí být zahalena - tak zahalena je! A my na to, že proč na nás teda místní muslimové popískávají, když jedou kolem v autě. Proč na nás povolávají že jsme krásné - když doma mají zahalenou ženu? A on nevěděl co má odpovědět. Pak jen řekl, že ti muži určitě nejsou muslimové. Ale my věděly, že jsou. 

Užívaly jsme si to, že na několik minut jsme se staly muslimskou ženou, ale chodit tak doopravdy každý den si upřímně nedokážeme představit.

Cestou jsme narazily na Baťu. K našemu překvapení měli v obchodě zrovna na většinu zboží 20, 30 nebo 50% slevu. Takže jsme neváhaly a nakoupily nové botky a kabelky :-) Výrobky jsou však Made in Malaysia. Tak jsme prodavačům udělaly tržbu - já dvoje boty a kabelku, Terka jedny boty. Poté jsme jim řekly, že jsme ze země, kde se Baťa narodil - a oni hned jé - vy jste z České republiky? :-)

Další zastávkou byl Hasičský den, na který jsme jen tak náhodou narazily. Bylo tam hodně dětí, které si mohly prohlédnout, jaké stroje a mašiny hasiči používají. Dále hasiči darovali krev a my jsme si na pár super mašin taky vylezly :-)

 Povšimněte si, že holky hasičky mají na sobě burky. Přišlo nám to srandovní.

 Kluci - hasiči, se semnou chtěli vyfotit, ale vypadá to, jako bych měla své vlastní bodyguardy :-)

Poté jsme pokračovaly v cestě k Butterfly vallue (motýlí háj). Vůbec jsme nevěděly, jak to bude asi vypadat, ale bylo to uplně neuvěřitelné. Nikdy jsme neviděly takovou spoustu motýlů na jednom místě! Bylo to uplně překrásné - jen jsme stály uprostřed a kolem nás desítky motýlů, kteří poletovali nebo srkali vodu.

Poté, co jsme se přes hodinu procházely a obdivovaly ty krásné motýlky jsme se přesunuly do National Mosque (národní mešita). Samozřejmě jsme si musely obléknout také dlouhé pláště, aby nám zakrývaly hlavu, krk a celé tělo.

 na kobereček už jsme nesměly - tam byl vstup povolen jen muslimům

Poprvé co jsme viděly mrakodrap postavený v islámském-arabském stylu. Byl překrásný!

Tím končí mé povídání o tom, co jsme krásného zažily ve městě Kuala Lumpur. Ale nejkrásnější je, být na těch místech, vychutnat si tu atmosféru, pozorovat místní lidi. Bylo to poprvé, co jsme byly ve městě, kde by se tak mísilo čtvero náboženství - muslimové - islám, číňané - taoismus, hinduismus a také křesťanství. V tomto městě potkáváte bohaté businessmany, kteří pracují od rána až do večera. Také zde potkáte lidi, kteří se vrací z hinduistického chrámu v překrásném ručně vyšívaném oblečení se 3-ma tečkama na čele. Mezitím chodí zahalené ženy po místních obchůdkách a vybírají si další burky do šatníku. Mezi domy potkáte čínskou čtvrť a vidíte, jak se v restauracích nabízí nudle. Je to město, ve kterém najdete vše, co jste v životě ještě neviděli. A k překvapení tito lidé žijí v míru a naprosté toleranci. V tomto městě jsem  byla jen dva dny, ale přineslo mi to obrovskou zkušenost. Nikdy nezapomenu na to, jak v hinduistickém chrámě sedí žena a modlí se a přitom se tak tajemně, moudře a velmi vyrovnaně usmívá...

Lenka O.
14. květen 2011