HONG KONG

V úterý 8. března 2011 jsme měli koupené letenky z Kaohsiung (2. největší město Taiwanu) které je k nám blíž než Taipei (hlavní město) letenky do Hong Kongu.

Pro lepší orientaci vkládám  mapičku, kde se město nachází :-) Přímo u moře.

Hong Kong se celkově rozkládá na několika ostrovech, které jsou propojeny metrem pod mořem a také čtvrt hodinovým intervalem trajektů. 

 Bylo to poprvé co jsem letěla někam naprosto nepřipravená, ba dokonce i jsem vůbec netušila jaké historické památky, budovy a jaké přednosti toto město má. O to více mě to poté překvapilo. Byla a stále jsem z něj nadšená. Je to asi i tím, že jsem ještě nikdy nestála uprostřed města plného mrakodrapů. Ale toto město nejsou jen mrakodrapy, je to i krásná zeleň, která mezi budovama je. Vypadá to moc pěkně. Všechny budovy jsou postaveny téměř elegantním způsobem a nějak tak do sebe hezky zapadají, že tvoří skvělý celek.

Hned poté, co jsme přiletěly, jsme se na letišti odebraly do turistického centra, kde jsme nabraly kopu letáčků a informací, co vše máme navštívit. Poté jsme se vydaly ve složení já, Terka a další 2 holky (Vlaďka a Nikča které jsou s náma na kolejích) chytnout taxi, které nás má zavést do předem zarezervovaného hostelu. Sotva jsme nasedly, už jsme byly překvapené, že se jezdí zase po druhé straně - tedy na levo. Po chvilce jízdy jsme nestačily zavírat pusu úžasem. Bylo chvilku po 10 hodině večer - všude tma a krásně rosvícené vysoké domy, mrakodrapy a i paneláky vypadaly nádherně. Řidič, který nás vezl, se celou jízdu uculoval, protože jsme byly v neustálém úžasu za doprovodu wáááu a jééé jsme jely celou cestu. Tak jako na Taiwanu či v Thajsku - řidič si s rychlostí moc hlavu nelámal. Značka - neznačka. 

Poté nás vysadil na ulici, kterou jsme mu předem zadaly. Vystoupily jsme z taxíku a nestačily se divit. Z nenadání k nám přiběhlo několik indů a arabů a všichni nám velmi hlasitě nabízeli ubytování, jídlo v jejich restauraci, mezitím falešné hodinky rolex. Poté přišel nějaký ind, který řekl že máme jít za ním. Procházeli jsme do budovy přes úzký vchod železných dvířek a začala jsem se opravdu bát kam nás to vede. Všude, kam jsem se dívala jen idové a arabové. Na chvilku jsem si říkala, jestli jsem vůbec v číně, a nebo v nějaké jiné zemi? Nicméně ind nás odvedl až k výtahu do kterého jsme vlezly všechny 4 holky s krosnama i kuframa - i s Indem a jeho pomocníkem a dalšíma černochama. Byli jsme na sobě všichni namačkaní a opravdu jsme se bály. Nebylo nám to vůbec příjemné - Terka jim řekla ať vystoupí, že je nás tam moc - ale nikdo to nebral v potaz. V tu chvíli se mi v hlavě promítal film 96 hodin a očekávala jsem kdo nás kam odvleče a kdy nás omámí. Bohužel jsem u sebe neměla ani nůž - protože kvůli kontrole na letišti bych neprošla - měly jsme jen příruční zavazadlo.

Když jsme však vyjeli do 7. patra a vystoupili - ind nám šel ukázat pokoj a dal nám klíče. Sedla jsem si na postel a strašně mi bušilo srdce. Začala jsem se uklidňovat a říkat si, že je všechno v pořádku. Pokoj za 11 euro byl super. Každý den nám měnili ručníky, přidávali mydýlka a měnili i povlečení. 2 postele pro 4 lidi byly docela malé, ale my jsme měly stejně v plánu na pokoj chodit brzo večer jen na přespání.

Malá koupelnička na pokoji byla srandovní. Člověk si tady v Asii zvykne, že sprchování se přímo vedle záchodu a téměř nad umyvadlem je vlastně ještě paráda. Poté, co jsme zkontrolovaly, jestli se nějaká havěť nenachází pod postelí, ve všech rozích, na stěnách i na stropě, jsme konečně v klidu usnuly.