BORNEO

Naše cesta na Borneo byla opravdu zdlouhavá. Abychom ušetřily penízky, tak jsme si koupily letenku na Borneo přes Kualu Lumpur, kde měla být 11-ti hodinová pauza. My jsme měly ale zabookovaný hotel poblíž letiště. To jsme ještě nevěděly ale, jak to všechno dopadne.

Borneo - 3. největší ostrov na světě nazývaný taky Kalimantan se nachází v Jihovýchodní Asii mezi Indickým a Tichým oceánem.

Pro upřesnění přikládám mapku.

Proč zrovna Borneo? Protože to je jediný ostrov společně se Sumatrou, kde v přírodě volně běhají orangutani i s maličkýma miminkama! A my jsme měly to štěstí a viděly je :-)

Abysme ušetřily ještě víc, letěly jsme jen s příručním zavazadlem - našima krosnama. Tady to ale není jen tak, kor když venku bylo kolem 38°C. A navíc obrovské dusno a velká vlhkost. Trička sa praly každý den v rukách, no. Naštěstí to tu letecké společnosti nehrotí jak v Evropě - kde by nam krosna kvůli velikosti určitě neprošla.

Hned na letišti v Taipei (hl.m. Taiwanu) jsme potkaly krásné malé lidi - Malajsany. Terka byla ohromně nadšená, protože konečně našla menší lidi, než je ona :-)

Let z Taipei do Kuale Lumpur trval kolem 5-ti hodin. Během cesty jsme viděly nejkrásnější a nejromantičtější západ slunce.

Na Zemi už je dávno tma, ale nad mrakama svítí ještě sluníčko...

Při výstupu z letadla - Air Asia, pršelo.

Jak už je naším zvykem, sotva vyběhneme z letadla, hned kráčíme do Duty Free shopů - první na řadě je parfumerie, kde své nádherné tváře namázneme krémkem za 2000Kč(fialový Lancome) a pak se navoníme nějakým krásným parfémkem za ceny podobné či vyšší :-) Tím začneme krásně den :-)
Pak jsme kráčely do restaurace, protože jsme byly uplně hladové. Jídlo, které jsme si ale objednaly připomínalo hnusný blivajz, protože převařené nudle plavaly v sojové omáčce. Myslím, že kuchař by zasloužil nejmíň zlatou medaili za toto dílo. Polévka byla naštěstí dobrá.

Poté jsme se odebraly do hotelu, který měl být hned naproti. No však co se nám nemůže stát! Asi někdo chtěl, aby naše cestování bylo zajímavější a plné dobrodrůža...přijdeme na hotel a tam nám řeknou, že jméno hotelu je sice stejné, ale místo odlišné. Náš hotel, na který máme rezervaci měl být na letišti, ale byl v centru! Poté, co jsme zjistily, že naten, který máme rezervovaný a i zaplacený pojedeme přes hodinu, jsme se rozhodly přenocovat na letišti. Letištní hotel byl totiž už plný.

Nebylo to ale nic jednoduchého...

Poté, co nám pod nohama proběhl několikrát šváb, jsme se rozhodly místo před halou (protože vnitřek byl od půlnoci do 5 uzavřený) polehávat venku na parkovišti. Rozprostřely jsme si hezky letáčky z turistického infocentra pod sebe a panečku, to bylo ale lóže :-)

 Nocování nebylo vůbec jednoduché, už jen kvůli tomu, že mezi náma se potulovali chlapi, kteří viděli možná poprvé blondýny - v mém případě i modrookou. A tak chodili sem a tam a očumovali. Když jsme se rozhodly koupit láhev alkoholu, obchod byl už zavřený. No není divu, když se člověk nachází v muslimské zemi - pravidla jsou jiná, než na které je člověk zvyklí.

Mezitím jsme asi 5x navštívily KFC - protože to byl jediný záchytný bod, kde měli otevřeno - na kafe a na coca colu, později na snídaňové menu.

Poté, co jsme nezamhouřily oka, jsme se aspoň hodinu a půl vyspali v letadle. Velmi příjemné bylo přistání v KOTA KINABALU. Tato fotka je první pohled na Borneo - část Sabah.

První věc, kterou člověk udělá, když jede někam ,,naslepo´´ je, že najde turistické infocentrum. V našem případě bylo přímo na letišti. Dostaly jsme mapku a vybavené informacemi, ve které ulici je co nejvíc nejlevnějšího ubytování jsme vyrazily na cestu. Poté, co jsme s krosnama šlapaly a čekaly přes půl hodiny na nepřijíždějící autobus jsme si stoply taxi. My, znalkyně první kategorie, vybavené veškerýma informacema, jsme se nenechaly jen tak odbít. Samozřejmě řidič uviděl dvě blondýny a hned si řekl, že je oškube do poslední koruny. Vlasně narazit na slušného taxikáře je něco víc, než najít jehlu v kupce sena. Na nás si ale peněženku nenacpal. Po nabídkách kolik mu máme zaplatit peněz jsme ho přeci jen přesvědčily, aby zapnul taxametr, že jinak zavoláme na centrálu. On to člověk musí předem radši zdůraznit. Řidič hned zbystří a ví, že si má dávat pozor.

Zavezl nás přímo do centra dění, kde jsme po pár pokusech zakotvily do Garden hotelu. Naprosto unavené po hodinovém spánku jsme usnuly vyčerpáním. Navečer jsme se probraly a šly očíhnout město. Zkončily jsme v italské restauraci, kde měli mezi 5-8 večer 50% na pizzu+pasta. Tato restaurace se později stala naší oblíbenou. Jídlo bylo skvělé. Na počest příjezdu jsme si objednaly drink.

První noc v Garden hotelu

Ubytování bylo v celku levné. My si vybraly pokoj, který neměl okno - protože takové pokoje v Asii jsou běžné - navíc jsou většinou o víc než 10% levnější. Takže nás noc stála kolem 200Kč. Ubytování v celku slušné - velká postel a vlastní koupelna, zrovna jsme si zaplatily dvě noci. Opět mrtvé leháme do postele a usínáme.

V noci mě probouzí Terka kolem 2 k ránu. Ptám se co se děje. Po tak dlouhé cestě jsem spala víc než tvrdě. Ona na to, že vedle v pokoji někdo nechutně funí, že má strach. Od té doby se první noc stala naprosto odpornou. Zjistily jsme totiž, že hotel, ve kterém jsme se nacházely, bylo nejspíš sídlo buzerantů, kteří si to v noci chodili dělat hned vedle na pokoj a my to celou dobu musely poslouchat. Vážení, nikdy jsem nezažila něco tak nechutného. Podle funění se jednalo totiž o starší chlapy (asi kolem 50), kteří si to tam rozdávali opření přímo o stěnu, která spojovala náš pokoj. Mezi pokoji byly dřevěné dveře. Celou dobu jsme doufaly, že od nich  nemají klíč. Nejhorší bylo, když se o dveře opřeli. Celá show trvala několik hodin, protože když už konečně zkončili, osprchovali se - to vše jsme slyšeli - a zabouchli za sebou dveře, během dalších pár minut se přiřítil další pár a začlo to nanovo! Kolem 5 ráno jsme konečně zaspaly. V 10 jsme se probraly, nabalily krosny. Při příchodu na recepci už se recepční uculoval. Šlo vidět, že kluk nemá jasno, jestli je vlastně muž anebo žena. Bylo nám jasné, že jeden z nich byl určitě i on.

Poté, co jsme mu řekly, ať nám dá zpět peníze, že další noc už tu zanic nebudem, hned nám je dal. Ani se nezeptal co se děje. Nebo jestli máme nějaký problém. Moc dobře asi věděl proč. Když někde vidím, jak se drží kluci za ruku, přijde mi to normální. Mají právo na to, co chtějí. Ale tohle bylo prostě na nás moc...

Poté jsme si našly krásný hotýlek za 250 na noc. Dokonce i s oknem a výhledem na hlavní ulici, kde naproti byl islámský obchod a také obchod s oblečením pro muslimy. Krásné...

pokračování příště...