Taiwanese People / Taiwanci

Ve škole jsem dostala za úkol napsat seminárku a vybrati si libovolné téma, které se bude týkat Taiwanu. Ti z vás, kteří umíte anglicky, si můžete přečíst můj osobní názor, který se týká Taiwanských lidí.
 
Introdaction

People in Europe usually don´t see a difference between Asian people. But now, after 5 months which I spend in east – Asia, I can distinguish it very well.  I don´t know why – but all people in Asia look smaller than in Europe or America. How is it possible? Is it because of genetics or another style of food? The scientist would like to find cause, but it´s not very easy. 

How do they look and how is their behavior? 

I can say that Taiwanese people look the same like Chinese people. But we can see the genetic difference between Han Chinese and Aboriginals. Aboriginals are usually darker and they can speak very well foreign languages, because their ancestors spoke many languages. They have it genetically determined.   

Taiwanese people are differentiated to these ethnic groups:

1)     Han Chinese – 98 % of Taiwanese

·        Hakka 15 %

·        Hoklo 70 %

·        Mainlander 13 %

2)     Indigenous Taiwanese (aboriginals) – 2%

Taiwanese people include also people living in minor islands and Penghu islands. Also ancestors or migrants of Japanese rule of Taiwan had moved to the Taiwan or Penghu. It includes ancient Yue people, Han-Chinese, Taiwanese aborigines and Dutch people. Also people living outside Taiwan before 1949 such as People´s Republic of China and people which don´t hold the nationality of the Republic of China. Outside Taiwan are known as Overseas Taiwanese or people of Taiwanese descent. In a poll in December 2006 by the Straits Exchange Foundation consider 57% people themselves to be Taiwanese, 23% Chinese and 20% both (Chinese and Taiwanese). 

Now are Taiwanese usually mixed from all ethnic groups living together!

Taiwanese people are very helpful. It happened to me many times that I was lost somewhere in the middle of the city and there were very nice people, even not speaking English, but they wanted to show me the way. One woman in Taipei was walking with me almost 2km to show me the place which I was looking for. She was also happy that she can practice her English. Something like this can rarely happened in my country. But also many times happened that a lot of young people don´t speak English or they are too shy to speak with foreigners even they speak very well. 

Before I arrived to Taiwan I heard I shouldn´t point with finger to anyone, but people here do it. When some people see me or my friends they start to point with finger and what is really not nice from them – they start to whisper with hand near the ear about us. For me this is really impolite, because it looks like that they are gossiping about us. I cannot let be their behavior in the local trains as well. You can see a lot of young people or students sitting in the train and some very old ladies or woman with small children without place where to sit. I cannot understand why this young people don´t let them sit? Maybe it´s because there are a lot of people – more than in Europe but still it´s not nice! Some these places are intended for disabled, old or pregnant women but I did not see somebody to let them sit.

From the beginning I don´t know why Taiwanese girls and women want to be so white. It´s not possible to buy here normal face crème because everything has whitening effect. If you don´t want to be white you have to buy anti-age crème. Maybe it´s just new style of beauty but some women look very unnatural.  Maybe it´s because people usually want to have everything what they don´t have. Also people in Europe like to be tan so they use self-tanning lotions and go to solariums. Here people use whitening crèmes and go to the Whitening centers. But sometimes it is greatly exaggerated – girls are walking in the street with umbrella in hot weather.  

Another problem is in restaurant. Rarely can happen that they have English menu and even they have waiters which don´t understand what it means. But even with that they try to help as much as they can. 

Style of living

Taiwanese people go to the restaurants or shops for lunch, dinner and also for breakfast every day. Nobody cook at home. I was surprised of these. I thought it can be just in big cities where people are busy but it´s everywhere. In my country people usually say if woman know how to cook you should marry her. We cannot say the same about Taiwanese women. Unfortunately in my opinion Taiwanese eat more to have full stomach than to enjoy the food. But I cannot compare it all the time with Europe because it is totally different culture. There is still one point in Taiwan – people can meet a lot of new friends or to find easier partners. 

Big family - Is it better to live with grandparents?

Nowadays we can just rarely see big families in Europe live together. But in Taiwan it´s not true. We see very often grandparents with small children and they take care of them almost every day. Children may have better background in families and they feel there is someone to help them when parents are in work.

I cannot imagine that I will have my own family and live with my parents under one roof with them. Parents can often disturb the household and in modern time is sometimes very difficult to have the same opinion on the same thing.

What should European and Taiwanese learn from each other?

A lot of Taiwanese girls are beautiful. They know very well how to use make-up, how to do nice hairstyle. Taiwanese women are usually very attractive for western men. But isn´t it because of short skirts and short shorts which they are wearing all the time? Western men like to have women, who are doing exactly, what they want. But in west it´s not so easy that women obey them. Maybe here they found what they wanted.

Taiwanese women like to wear modern clothes but sometimes they combine too much things together. They should know that simple means often more beautiful. Taiwanese are naturally romantic, caring and loving and have a great sense of humor. But women are mostly depressed of their body figure. I also heard that Taiwanese boys like to have girl which is very thin so that you can see her bones. Thanks got this is not in Europe – boys like to touch blood and milk how we say.

European woman are more lively, temperament and more feminist. They managed to make their own opinion on the matter.  But the bad thing is that they are very often gossiping without reason – they are usually just jealous. A lot of European people are envious of money, property, happy life, good looks or they just want to have good car.

For a lot of people can be strange to see swimming Taiwanese in long clothes. Is it really true that they believe in demons and that´s why they are so afraid to swim in the sea? Maybe yes – because you can see them really rarely to swim. So why are Taiwanese people coming to the beach even if they don´t swim and women are so afraid of the sun and brown skin that they are taking umbrella? I lay on the beach and I watched these people in Kenting.  Taiwanese couples arrived to the beach, took their big cameras and started to do a lot of pictures. After half an hour they changed the positions and then went back home. People should come to the beach to enjoy the sun, hot weather, hot water and enjoy each other. But here it´s not like it should be. I think they do it because they want to show another friends all these photos of themselves even they didn´t enjoyed it. I think it´s not very nice.

From my own opinion a lot of Taiwanese girls are really crazy about taking pictures everywhere and very funny for me is – they never forget to put two fingers up.

You cannot see Taiwanese people walking in the streets some long distances. They use scooters all the time and everywhere. We saw a lot of students which used scooters from school to the train station. It can be about 200m and they are so lazy! I was in restaurant many times and I was really surprised, how can people so small and thin eat so much food. Sometimes it is really incredible.

European people drink very much and everything. In Europe is not possible to have clubs and discos where All you can drink is just for 500NT. But still there is big difference – compare to Taiwan, European know very well how to drink and also when to stop. Surprisingly in some clubs you can find special rooms for vomiting. People go out and like to drink alcohol – but for fun and for enjoying the dance and not to be disgusting. 

Personal Resume

 In my opinion Taiwanese are very nice people. I have never met people, which are so helpful and willing to do everything for me. I feel for Taiwanese are very important relationships and friendship. They build it in the first place. And very nice is that family is usually the most important thing in their lives. People in west should learn from them how to be happy and how to behave to other people – friendly and with smile on the face.

BORNEO

Naše cesta na Borneo byla opravdu zdlouhavá. Abychom ušetřily penízky, tak jsme si koupily letenku na Borneo přes Kualu Lumpur, kde měla být 11-ti hodinová pauza. My jsme měly ale zabookovaný hotel poblíž letiště. To jsme ještě nevěděly ale, jak to všechno dopadne.

Borneo - 3. největší ostrov na světě nazývaný taky Kalimantan se nachází v Jihovýchodní Asii mezi Indickým a Tichým oceánem.

Pro upřesnění přikládám mapku.

Proč zrovna Borneo? Protože to je jediný ostrov společně se Sumatrou, kde v přírodě volně běhají orangutani i s maličkýma miminkama! A my jsme měly to štěstí a viděly je :-)

Abysme ušetřily ještě víc, letěly jsme jen s příručním zavazadlem - našima krosnama. Tady to ale není jen tak, kor když venku bylo kolem 38°C. A navíc obrovské dusno a velká vlhkost. Trička sa praly každý den v rukách, no. Naštěstí to tu letecké společnosti nehrotí jak v Evropě - kde by nam krosna kvůli velikosti určitě neprošla.

Hned na letišti v Taipei (hl.m. Taiwanu) jsme potkaly krásné malé lidi - Malajsany. Terka byla ohromně nadšená, protože konečně našla menší lidi, než je ona :-)

Let z Taipei do Kuale Lumpur trval kolem 5-ti hodin. Během cesty jsme viděly nejkrásnější a nejromantičtější západ slunce.

Na Zemi už je dávno tma, ale nad mrakama svítí ještě sluníčko...

Při výstupu z letadla - Air Asia, pršelo.

Jak už je naším zvykem, sotva vyběhneme z letadla, hned kráčíme do Duty Free shopů - první na řadě je parfumerie, kde své nádherné tváře namázneme krémkem za 2000Kč(fialový Lancome) a pak se navoníme nějakým krásným parfémkem za ceny podobné či vyšší :-) Tím začneme krásně den :-)
Pak jsme kráčely do restaurace, protože jsme byly uplně hladové. Jídlo, které jsme si ale objednaly připomínalo hnusný blivajz, protože převařené nudle plavaly v sojové omáčce. Myslím, že kuchař by zasloužil nejmíň zlatou medaili za toto dílo. Polévka byla naštěstí dobrá.

Poté jsme se odebraly do hotelu, který měl být hned naproti. No však co se nám nemůže stát! Asi někdo chtěl, aby naše cestování bylo zajímavější a plné dobrodrůža...přijdeme na hotel a tam nám řeknou, že jméno hotelu je sice stejné, ale místo odlišné. Náš hotel, na který máme rezervaci měl být na letišti, ale byl v centru! Poté, co jsme zjistily, že naten, který máme rezervovaný a i zaplacený pojedeme přes hodinu, jsme se rozhodly přenocovat na letišti. Letištní hotel byl totiž už plný.

Nebylo to ale nic jednoduchého...

Poté, co nám pod nohama proběhl několikrát šváb, jsme se rozhodly místo před halou (protože vnitřek byl od půlnoci do 5 uzavřený) polehávat venku na parkovišti. Rozprostřely jsme si hezky letáčky z turistického infocentra pod sebe a panečku, to bylo ale lóže :-)

 Nocování nebylo vůbec jednoduché, už jen kvůli tomu, že mezi náma se potulovali chlapi, kteří viděli možná poprvé blondýny - v mém případě i modrookou. A tak chodili sem a tam a očumovali. Když jsme se rozhodly koupit láhev alkoholu, obchod byl už zavřený. No není divu, když se člověk nachází v muslimské zemi - pravidla jsou jiná, než na které je člověk zvyklí.

Mezitím jsme asi 5x navštívily KFC - protože to byl jediný záchytný bod, kde měli otevřeno - na kafe a na coca colu, později na snídaňové menu.

Poté, co jsme nezamhouřily oka, jsme se aspoň hodinu a půl vyspali v letadle. Velmi příjemné bylo přistání v KOTA KINABALU. Tato fotka je první pohled na Borneo - část Sabah.

První věc, kterou člověk udělá, když jede někam ,,naslepo´´ je, že najde turistické infocentrum. V našem případě bylo přímo na letišti. Dostaly jsme mapku a vybavené informacemi, ve které ulici je co nejvíc nejlevnějšího ubytování jsme vyrazily na cestu. Poté, co jsme s krosnama šlapaly a čekaly přes půl hodiny na nepřijíždějící autobus jsme si stoply taxi. My, znalkyně první kategorie, vybavené veškerýma informacema, jsme se nenechaly jen tak odbít. Samozřejmě řidič uviděl dvě blondýny a hned si řekl, že je oškube do poslední koruny. Vlasně narazit na slušného taxikáře je něco víc, než najít jehlu v kupce sena. Na nás si ale peněženku nenacpal. Po nabídkách kolik mu máme zaplatit peněz jsme ho přeci jen přesvědčily, aby zapnul taxametr, že jinak zavoláme na centrálu. On to člověk musí předem radši zdůraznit. Řidič hned zbystří a ví, že si má dávat pozor.

Zavezl nás přímo do centra dění, kde jsme po pár pokusech zakotvily do Garden hotelu. Naprosto unavené po hodinovém spánku jsme usnuly vyčerpáním. Navečer jsme se probraly a šly očíhnout město. Zkončily jsme v italské restauraci, kde měli mezi 5-8 večer 50% na pizzu+pasta. Tato restaurace se později stala naší oblíbenou. Jídlo bylo skvělé. Na počest příjezdu jsme si objednaly drink.

První noc v Garden hotelu

Ubytování bylo v celku levné. My si vybraly pokoj, který neměl okno - protože takové pokoje v Asii jsou běžné - navíc jsou většinou o víc než 10% levnější. Takže nás noc stála kolem 200Kč. Ubytování v celku slušné - velká postel a vlastní koupelna, zrovna jsme si zaplatily dvě noci. Opět mrtvé leháme do postele a usínáme.

V noci mě probouzí Terka kolem 2 k ránu. Ptám se co se děje. Po tak dlouhé cestě jsem spala víc než tvrdě. Ona na to, že vedle v pokoji někdo nechutně funí, že má strach. Od té doby se první noc stala naprosto odpornou. Zjistily jsme totiž, že hotel, ve kterém jsme se nacházely, bylo nejspíš sídlo buzerantů, kteří si to v noci chodili dělat hned vedle na pokoj a my to celou dobu musely poslouchat. Vážení, nikdy jsem nezažila něco tak nechutného. Podle funění se jednalo totiž o starší chlapy (asi kolem 50), kteří si to tam rozdávali opření přímo o stěnu, která spojovala náš pokoj. Mezi pokoji byly dřevěné dveře. Celou dobu jsme doufaly, že od nich  nemají klíč. Nejhorší bylo, když se o dveře opřeli. Celá show trvala několik hodin, protože když už konečně zkončili, osprchovali se - to vše jsme slyšeli - a zabouchli za sebou dveře, během dalších pár minut se přiřítil další pár a začlo to nanovo! Kolem 5 ráno jsme konečně zaspaly. V 10 jsme se probraly, nabalily krosny. Při příchodu na recepci už se recepční uculoval. Šlo vidět, že kluk nemá jasno, jestli je vlastně muž anebo žena. Bylo nám jasné, že jeden z nich byl určitě i on.

Poté, co jsme mu řekly, ať nám dá zpět peníze, že další noc už tu zanic nebudem, hned nám je dal. Ani se nezeptal co se děje. Nebo jestli máme nějaký problém. Moc dobře asi věděl proč. Když někde vidím, jak se drží kluci za ruku, přijde mi to normální. Mají právo na to, co chtějí. Ale tohle bylo prostě na nás moc...

Poté jsme si našly krásný hotýlek za 250 na noc. Dokonce i s oknem a výhledem na hlavní ulici, kde naproti byl islámský obchod a také obchod s oblečením pro muslimy. Krásné...

pokračování příště...

Kuala Lumpur - město čtyř náboženství

6. - 8. květen 2011

Tak jsme přiletěly do Kualy Lumpur ze směru Borneo - Kota Kinabalu. Místní tomu říkají že letíme z KK do KL což nám přišlo vtipné - jakoby se snažili napodobovat LA (Los Angeles).

Po příletu nám pěkně vyhládlo, tak jsme jak nějaké buranky navštívily MC Donald´s. Vždycky jsme patřily k těm, které lidi typu mekáč odsuzují a nikdy jsme nechápaly jak celé rodiny jezdí na slavnostní oběd do mekáče. Naopak když se ráno vzbudíme po párty tak ho taky vyhledáváme :-) Ale tady v Asii je tomu jinak - protože tento podnik se tu stává nejnavštěvovanějším převážně turistama ze západních zemí. Člověk prostě ví, že jde najisto - vždycky tam bude hamburger s hranolkama, ze kterého se tělo dostatečně nasytí. Tak jsme teda posnídaly. Jízdenky na autobus jsme si koupily už v příletové hale - kde za 77Kč jsme si kopily i zpáteční. Město je od letiště totiž vzdálené cca hodinu cesty.

Nasedly jsme do autobusu, který měl dobu své největší slávy již hodně dávno za sebou. Ale na to jsme si už dávno zvykly. Sotva se řidič rozjel, Terka hned usla. Byly jsme unavené z brzkého ranního vstávání. Mně se ale usnout nepodařilo. Nemohla jsem se nabažit z nekonečných palmových hájů, které lemovaly celou dobu silnici. Bylo to poprvé co jsme viděla v Malajsii olejové palmy. Vypadají jako každá jiná palma, jen mezi větvema se nachází spousta malých tmavých kuliček, které v sobě ukrývají olej.

Pak se Terka z ničeho nic probrala, rozhlédla se kolem a říká: ,,Vzbuď mě, až uvidíš něco zajímavého.´´

To nám ale přišlo jako absurdní - zamyslely jsme se a říkáme - bože, však jsme v Malajsii - a jedeme mezi palmovým sadem! Kdy toto se nám v životě ještě stane! A začly jsme se smát.

Po příjezdu na hlavní autobusové nádraží jsme jako první věc šly vyhledat turistické infocentrum. Samozřejmě, jako všude tady v Asii jsme se dozvěděly strašně moc informací. Vůbec nechápeme, že stát tady na to dává nějaké peníze. Protože zaměstnanci si to rozhodně nezaslouží. Na to, aby vám chlap řekl, že si máte vzít letáčky o Kuale a přečíst si vše důležité o městě v nich, totiž mohou koupit stojan a nemusí platit lidi.

Tak jsme se vydaly do centra, nasedly na metro a odjely do čtvrti Bukit Bintang, kde se má nacházet nejvíc hotelů a taky nejvíc obchoďáků. Hledaly jsme samozřejmě podle ceny, to bylo pro nás nejdůležitější a taky aby měl pokoj vlastní koupelnu, protože sprchovat se v jedné místnosti s číňanama - takový zážitek si raději odepřeme.

Nakonec jsme zkončily ve 3. hotelu jménem Ambassador :-) Jestli si myslíte, že je to ten nejluxusnější hotel tak bohužel - jen jméno bylo stejné.

Sotva jsme vyložily všechny naše věci na pokoj, vydaly jsme se do města. Taxikář nás měl zavést k Petronans towers, ale chudák moc nerozumněl anglicky a tak nás vysadil už u velké věže - satelitní vysílač, která byla neuvěřitelně vysoká. Všechny fotky, které tady uvidíte fotila Terezka Štěrbová - Zlín, Štípa. Autorská práva jsou vyhrazena :-) Mně bohužel totiž již nezbyla kapacita v mém :-(

Menara Kuala Lumpur známá jako  KL telekomunikační Věž 421m - 5. největší budova na světě. Nahoře restaurace a vyhlídka na celé město. Bohužel vstupné bylo asi za 400Kč tak jsme nahoru nejely.

Překvapilo nás, že uvnitř byl skanzen. Tak jsme to šly omrknout.

 Povšimněte si, že původní domky jsou vždy na kůlech, to aby byli lidi chráněni před hadama a dalšíma zvířatama.

                                             Zlaté vyšívání.

Poté jsme se vydaly na proslulý central market (trh) kde je možné nakoupit spoustu dárku. Strávily jsme tam 3 hodiny a nemohly jsme přestat - nakupování je prostě naše vášeň - ale my jsme si užívaly víc než nakupování atmosféru trhu, nemohly jsme se nabažit překrásnýma látkama, chtěly jsme si dokonce koupit burky. A taky jsme doplnily naši řadu ve sběru magnetků na ledničku.

Zašly jsme si na oběd do jedné z restaurací, kde jsme ochutnaly tradiční jídlo.

Toto si objednala Terezka. Kuřecí maso na špejli bylo výborně okořeněné.

Tato polévečka je moje - nebojte, chutná líp než vypadá! Kuřecí maso na kari zalité kokosovým mlékem s vařenýma bramborama a rýží. Bohužel podle servírky je tam ,,trošku´´ chilly! Ráda bych definovala pojem trošku - po první lžičce mi tekly slzy z očí a neustále mi teklo z nosu jak to bylo ostré. Nedokážete si ovšem ani představit, jaké utrpení jsem zažívala teprve večer na záchodě! Plakala jsem bolestí.

Poté jsme procházely china town a jejich místním tržištěm, kde jsme si mohly koupit značku, jakou jen jsme chtěly! :-) Ale my takové nejsme, nepodporujeme to. Až samy vyděláme fůru peněz, koupíme si pravé!!!

PRADA

 Dolce and Gabana

 Luis Vuitton

Jimmy Choo

 člověk se nemůže nabažit vůní pro nás exotického ovoce

China town - aneb číňani nám chtěli opět připomenout, jaké jsou prasátka. Povšimněte si prosím ženy klečící u lavórku na levo, která umívala nádobí v  nechutně špinavé vodě. Mimochodem to je místní ,,čínská´´ restaurace.

Poté jsme se vydaly do  nejstaršího čínského chrámu, který v Kuale měl být. Byly jsme překvapené že uvnitř skoro žádní lidi. A bylo to poprvé, co chyběly blikající světýlka, zajíc na skůtru nebo jen vyšívané látky zabalené v plastové folii. Byly jsme docela překvapené.

Překvapilo nás taky, že v Kuale bylo hodně domů postavených v Evropském stylu. Bohužel hodně let zpátky. Potřebovaly by zrenovovat.

Poté jsme zamířily do hinduistického chrámu.

 Už na první pohled poznáte, že se jedná o hinduistický chrám - všude kolem jsou bůžci slonů.

V chrámě jsme byly tak přes hodinu, jen jsme seděly a pozorovaly neuvěřitelě krásné lidi, kteří se při modlení usmívali. Působí to tak krásným, klidným a vyrovnaným dojmem. Také je velmi zajímavé pozorovat, jak moc se někteří lidi při modlení klaní.

Když má žena na čele červenou tečku, znamená to, že je vdaná. Když má černou - tak je ještě svobodná. Dobré znamení pro muže :-)

Při obřadu jsem požádala jednu slečnu, jestli by nám nemohla vysvětlit, co všechny ty věci, které dělají vlastně znamenají. A ona si nás potom zavolala a seděla ještě s dalšíma 5-ti kamarádkama. Všechny byly moc milé a začly nám povídat o všem, co nás zajímalo. Bylo to neuvěřitelné. Poté jsme dostaly pozvání, jestli je nechceme následovat ještě k dalšímu chrámu, kde budou pokračovat v modlení. Tak jsme se k nim samozřejmě přidaly. Další chrám měl ještě větší kouzlo. Protože tam už nebyli žádní turisti. Jen místní lidi. Legenda praví, že když do chrámu přinese člověk kokosový ořech - splní se mu přání. 

Před vstupem do chrámu si lidé obvykle kupují květiny, které mají během modlení v rukou. Poté si je veznou domů a vyzdobí si tak doma vlstní modlitební koutek.

Překvapili nás ,,místní faráři´´ s jejich oblečením

 Bylo překrásné pozorovat celé rodiny jak se modlí i s tak maličkýma dětma.

Poté jsme dostaly pozvání jestli nechceme jít s holkama na indickou večeři. Ještě jsme měly sice plné břicha, ale takové pozvání se přece nedá odmítnout!

 Místo talíře nás čekal banánový list, na který jsme dostaly tuhle výbornou placku.

 Ke kterým byly dva druhy omáček. Ta oranžová byla výborně okořeněná. A ta druhá byla ,,prej´´ extra pálivá.

Samozřemě místo příboru jsme jedly rukama! To bylo pro nás poprvé. Jenomže slečny si předem ani neumyly ruce - to mně podala Terka pod stolem tajně desinfekční ubrousek! :-)

 Tady můžete vidět, že k našemu překvapení i rýže se jí jen rukama! Samozřejmě jen pravou - protože levá je nečistá!

Celou dobu jsme si krásně povídaly a dozvěděly se spoustu nových informací. Většina našich nových kamarádek si nás přidala už i na fb. Zajímavé bylo např. to, že všechny byly studentky vysoké školy. 3 z nich mají rodinu poblíž Singapuru. Na otázku máš už kluka? mi odpověděla jedna  z nich: ,,Rodiče si nepřejí, abych se teď zajímala o kluky. Na to mám ještě spoustu času. Až budu mít po vysoké škole.´´ Další z nich již měly ženicha předem od rodičů domluveného, ale ještě nikdy ho neviděly. A nebo také si mohou najít ženicha samy, ale rodiče jim ho musí schválit. Pro nás bylo velmi těžké si představit, že bychom měly řešit takové problémy, jako ony. Jakoby žily v uplně jiné době a na jiné zemi. Byl to pro nás velmi obohacující zážitek.

Poté jsme se vrátily zpátky do hotelu s cílem brzo ráno vstávat, abychom se dostaly do fronty na Petronans towers most.

Druhý den ráno: Budíme se před šestou hodinou a hned poté zaklapáváme budík a spíme dál. Byly jsme utahané z celého dne chození. Pak jsme se nechaly dovézt k Petronans towers. Chtěly jsme si v 9:30 hod. ráno koupit lístek, ale fronta byla tak veliká a navíc už měli vyprodáno. A přitom otvírali od 9hodin. Ale vůbec nás to nemrzelo. Stejně by nás vyvezli jen na most do 41 patra a výš bychom se nedostaly. Nicméně stavba je přímo obrovitánská.
Sídlo jednoho z majitelů - ropného magnáta mělo být největší stavbou na světě - bohužel jen do té doby, než se v Taipei 101 rozhodli postavit a poté další stavbu v Dubai.

 dvojice mrakodrapů Petronans Towers, která je v 41. patře propojena mostem. Výška 452m. V roce 1998 - 204 to byla největší budova na světě.

Poté jsme zamířily k nejstarší muslimské mešitě, která v Kuale byla. Moc se nám líbila.
Samozřejmě jsme si musely obléct dlouhý plášť a burku, jinak by nás - ženy - dovnitř nepustili.

Poté, co jsme se oblekly jsme pokračovaly ve velmi zajímavém rozhovoru s jedním místním mužem - muslimem. Ten nám začal říkat, jak vypadáme takto zahalené krásné a respektované. Terka mu řekla, že mi to respektujeme, že oni to takto mají, ale že u nás je to jinak. Přitom venku bylo kolem 36 stupňů a místní ženy v tom musely přímo horkem umírat!
Poté nám začal říkat ruzné nesmysly jako např. se zeptal, jestli máme v zemi prezidenta. A my řekly že ano. A on poté řekl, že když prezident nakáže, že na červenou barvu na semaforu auta zastaví a na zelenou se rozjedou - tak ho musíme poslechnout. Tak i Alláh pravil, že žena musí být zahalena - tak zahalena je! A my na to, že proč na nás teda místní muslimové popískávají, když jedou kolem v autě. Proč na nás povolávají že jsme krásné - když doma mají zahalenou ženu? A on nevěděl co má odpovědět. Pak jen řekl, že ti muži určitě nejsou muslimové. Ale my věděly, že jsou. 

Užívaly jsme si to, že na několik minut jsme se staly muslimskou ženou, ale chodit tak doopravdy každý den si upřímně nedokážeme představit.

Cestou jsme narazily na Baťu. K našemu překvapení měli v obchodě zrovna na většinu zboží 20, 30 nebo 50% slevu. Takže jsme neváhaly a nakoupily nové botky a kabelky :-) Výrobky jsou však Made in Malaysia. Tak jsme prodavačům udělaly tržbu - já dvoje boty a kabelku, Terka jedny boty. Poté jsme jim řekly, že jsme ze země, kde se Baťa narodil - a oni hned jé - vy jste z České republiky? :-)

Další zastávkou byl Hasičský den, na který jsme jen tak náhodou narazily. Bylo tam hodně dětí, které si mohly prohlédnout, jaké stroje a mašiny hasiči používají. Dále hasiči darovali krev a my jsme si na pár super mašin taky vylezly :-)

 Povšimněte si, že holky hasičky mají na sobě burky. Přišlo nám to srandovní.

 Kluci - hasiči, se semnou chtěli vyfotit, ale vypadá to, jako bych měla své vlastní bodyguardy :-)

Poté jsme pokračovaly v cestě k Butterfly vallue (motýlí háj). Vůbec jsme nevěděly, jak to bude asi vypadat, ale bylo to uplně neuvěřitelné. Nikdy jsme neviděly takovou spoustu motýlů na jednom místě! Bylo to uplně překrásné - jen jsme stály uprostřed a kolem nás desítky motýlů, kteří poletovali nebo srkali vodu.

Poté, co jsme se přes hodinu procházely a obdivovaly ty krásné motýlky jsme se přesunuly do National Mosque (národní mešita). Samozřejmě jsme si musely obléknout také dlouhé pláště, aby nám zakrývaly hlavu, krk a celé tělo.

 na kobereček už jsme nesměly - tam byl vstup povolen jen muslimům

Poprvé co jsme viděly mrakodrap postavený v islámském-arabském stylu. Byl překrásný!

Tím končí mé povídání o tom, co jsme krásného zažily ve městě Kuala Lumpur. Ale nejkrásnější je, být na těch místech, vychutnat si tu atmosféru, pozorovat místní lidi. Bylo to poprvé, co jsme byly ve městě, kde by se tak mísilo čtvero náboženství - muslimové - islám, číňané - taoismus, hinduismus a také křesťanství. V tomto městě potkáváte bohaté businessmany, kteří pracují od rána až do večera. Také zde potkáte lidi, kteří se vrací z hinduistického chrámu v překrásném ručně vyšívaném oblečení se 3-ma tečkama na čele. Mezitím chodí zahalené ženy po místních obchůdkách a vybírají si další burky do šatníku. Mezi domy potkáte čínskou čtvrť a vidíte, jak se v restauracích nabízí nudle. Je to město, ve kterém najdete vše, co jste v životě ještě neviděli. A k překvapení tito lidé žijí v míru a naprosté toleranci. V tomto městě jsem  byla jen dva dny, ale přineslo mi to obrovskou zkušenost. Nikdy nezapomenu na to, jak v hinduistickém chrámě sedí žena a modlí se a přitom se tak tajemně, moudře a velmi vyrovnaně usmívá...

Lenka O.
14. květen 2011