Tak už jdeme na to. Já a Terezka ve Vídni na letišti, kam nás odvezli její rodiče. Kufry po 20-ti kg, krosny po 10 a jak na potvoru žádná kontrola kolik nám váží! Bohužel jsme strávili víc než hodinu jen při čekání na check in a tak jsme si nestihly ani projít duty free shopy :-( ale stihly jsme se narychlo aspoň navonět :-) Poté jsme se hned odebraly ke bráně D22 odkud nám to mělo letět. Tam jsme potkaly poprvé naše (možná budoucí) kamarádky, které jedou taky na Taiwan ale moc je ještě neznáme. Nasedly jsme pěkně do airbusu - poprvé jsem letěla tak velkým letadlem, který měl 8 sedadel v jedné řadě.
Letadlo bylo pěkné, sedačky v pohodě. Jen jsme se chtěly posadit, tak na sedadle už jsme měly přichystanou deku, peřinku a sluchátka. Odlet byl uplně v pohodě. A pak už se začlo servírovat jídlo, které bylo nad očekávání VELMI dobré :-) Samozřejmě se takový let musí i řádně zapít, takže jsme si hned k jídlu objednali pohárek bílého - s přípitkem na Asii :-)
Následovalo sledování obrazovky, kterou měl každý před sebou na sedadle. Dívaly jsme se na výšku, stupně C, kolik času zbývá do přistání. Mohly jsme sledovat filmy, hrát hry nebo poslouchat hudbu. S Terkou jsme to ale brzo zalomily a šly spát. Po pár hodinách nás vzbudil nechutně kašlající chlap (Čech), který nám dělal ostudu po celém letadle a opravdu hnusně a nahlas chrchlal, takže nás budil každou minutu. No ale poté nám už letušky začaly servírovat snídani. A to jsme ještě nebyly ani hladné, po tak vydatné večeři.
Pak už jsme si jen povídaly a čekaly na přistání, které bylo zatím z mých všech uplně nejlepší. Nato, jak velké letadlo to bylo, dosedlo jako peříčko. Pak nastal pro nás trochu šok, protože ještě ve Vídni bylo 10cm sněhu a najednou jen na letišti takové horko! Začaly jsme vyslékat své svršky a poprvé dýchaly asijský vzduch. Zvláštní pocit. Jen při výstupu se na nás všichni krásně usmívali, což jistě chápete, v Čechách i Rakousku to není vůbec obvyklé. Letiště uplně nádherné! Nová architektura, všude velké železné sloupy a krásné velké fotky na zdi o celém thajsku. Vítal nás název Thailand - country of smiling people. Což je pravda. Každý na koho se jen podívám okamžitě vyčaruje úsměv od ucha k uchu - no nežilo by se vám tak hned líp??
Pak jsme si šly vyřídit vízum, které jsme ještě do Thajska neměly a mile nás překvapilo, že bylo zadarmo. Nějaká akce :-) Pak jsme se odebraly k imigrační kontrole a k pasové kontrole, vzaly kufr na ramena (to se jen tak říká, doslova by to opravdu nešlo) a šly vyhledat Ohma (kamarád co s náma minulý rok studoval, Thajec), který na nás již čekal. Bylo to moc milé přivítání, po 3/4 roce, co jsme se naposled viděly.
Dál jsme čekali na naše kamarády - Andrejku, Juzina, Štandyho a Vojtu, kteří přiletěli o hodinu později než my, protože si to vzali přes Paříž.
Takto jsme letěli
Žádné komentáře:
Okomentovat