Na letišti trošku nuda, tak si děláme srandu z papírové letušky.
12.2. 2011
Čekáme v Bangkoku na letišti na náš let do Taoyuen - hlavní letiště Taiwanu.
Náš let trvá pouze 3 hodiny, protože je ještě časový posun o 1 hodinu oproti Thajsku. Tzn. že nyní je tu o 7 hodin více než v ČR.
Po příletu na Taiwan jsme ale v šoku. Vůbec jsme nečekaly takovou zimu a nemáme vůbec žádné teplé oblečení. Venku je kolem 10°C a fouká studený vítr. Koupíme si jízdenky na vlak, který nás má přivést na High Speed Rail (vysokorychlostní vlak), na který si taky koupíme lístky za 1100 Taiwanských dolarů - zdejší měna.
Už v obchůdku na nádraží jsme mile překvapené, protože zjištujeme, že co se týče hygieny - Taiwanci jsou čistotní a při vaření jídla používají dokonce i rukavice! :-) s Terkou nám to udělalo obrovskou radost, protože po Thajsku už jsme opravdu připravené na všechno.
Líbí se mi, že na každém vlakovém nádraží používají turnikety, do kterých se vloží jízdenka a poté až může člověk vstoupit do prostoru, ve kterém dojde k různým nástupištím. U nás by to bylo potřeba - protože černí pasažéři a bezdomovci tím pádem nemají šanci...
Jízda rychlovlakem byla super - jeli jsme 275km/hod. a za 2 a půl hoďky už jsme byli v Tainanu na vlakáči, kde nás čekalo velmi milé přivítání, o kterém jsme vůbec netušili!
Již z dálky na nás začala mávat parta lidí s našimi jmény napsanými na papíru a mezi nimi i naše koordinátorka Winnie. Seznámili jsme se se všema - mezi nimi další 2 exchange studenti. Phil - Kanaďan, který tady již před 2 roky studoval a Rakušanka Nora. Dále tady s náma jsou ještě 2 holky z ČR, se kterýma se ale vůbec neznáme, protože jsou o rok starší - taky cestačky ale vypadají moc mile.
Winnie nám objednala taxiky, do kterých jsme složily naše kufry a jedeme do kampusu, ubytovat se na koleje. Pokoje ve srovnání s Palachovýma kolejema jsou moc pěkné - alespoň ty naše. Jako něco vyjímečného nás totiž ubytovali do budovy č. 1 - kde jsou jen učitelé a magistři. Pokoj má nový nábytek a vlastní koupelnu.
Předtím, než jsme ulehly, jsme si chtěly povléct duchny a nastal šok - na posteli nebyla matrace jen nějaká rohožka, na které jsme se teda vůbec nevyspaly. Ráno nás šíleně bolely záda a tak jsme se rozhodly, že si musíme koupit postel! Navíc přikrývka, kterou jsme měly, je tak šíleně tenká, že jsme se celou noc budily zimou. Protože takhle to tady teda určitě nepřežijeme. Jen ze srandy jsme nadhodili před našima buddíkama, jestli tady není IKEA - kde bysme si matrace levně nakoupily a vybavily zároveň celý byt. A ona tu opravdu je! Tak jsme nasedly do vlaku ve směru Kaohsiung (druhé největší město Taiwanu) a vydaly se na nákupy!
Nakonec jsme nakoupily nejen matrace, ale i péřovou duchnu, krásné barevné povlečení, zelenou deku i zelené prostěradlo, misky, nože, dřevěné prkýnka a skleničky.
Taky bych se vám měla zmínit o naší koupelně. Představte si, že máme sprchu - ale bez sprchového koutu nebo vany. Prostě si stoupnete v koupelně na zem na kachličky vedle umyvadla a záchodu a začnete se sprchovat. Poté je všude načabraná voda a potopa, která pomaloučku odtéká do kanálku vedle záchodu.
Nevýhody - když chcete jít po sprše jen na záchod, musíte se pomalu brodit přes kanál La Manche.
Výhody - při sprchování neumyjete jen sebe, ale i celou koupelnu - a to se vyplatí! :-)
TRH VE MĚSTĚ KAOHSIUNG
Předtím, než jsme se vydaly do Ikei nás zavedli Taiwanci, kteří nás celou dobu doprovázeli, na noční trh. Byli jsme opravdu hladoví, tak jsme chtěli něco ochutnat. Nejvíc nadšeni jsme byli z prodeje ovoce, které tady je. Nakoupili jsme si ananas - který byl tak úžasně sladký a žlutý, že takový jsem v Evropě v životě nejedla. Dále taky slaďoučké jahody, papayu, něco mezi hruškou a jablkem - nevím jak se to jmenuje. Taky je tu spousta ovoce, které jsem v životě neviděla. A ceny se pohybují - např. malý oranžový meloun za 10Kč :-) takže uplně skvělé!
